THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vo Zvolene majú v centre pekný renesančný zámok, oplatí sa tiež vyliezť nad mesto na Pustý hrad a dá sa vidieť i kadečo iného. Z mocných čias slovenského metalového UG by ste si odtiaľ mali pamätať technických DM umelcov UNCONCERN, drsne crossoverových MÄSO, možno aj experimentátorov WAYMANYKA SHASTRA a iste som na kadečo zabudol, ale budeme sa baviť o súčasnosti, ktorú od roku 2012 predstavujú PLASTERY. (Príbeh genézy tohto názvu, znejúceho trochu ako dávni UG bojovníci THE PLAKY, nájdete na ich stránke na Bandzone.)
Alfonzo di Brutale (vokály), Derrick O’Dell (gitara), Igor Mortis (gitara). Doktor Mucus (basgitara) a Etan D. Brain (bicie) si s nahrávkou „From A Dark Grave...“ na konto pripísali prvý štúdiový kus v štýle, ktorý tu bol skôr, než si týchto hudobníkov rodičia doviezli domov z pôrodnice. Desať skladieb sa nesie v duchu naozaj jednoduchého, povedzme „základného“ old school death metalu, pri ktorom som si hneď spomenul na začiatky slovenského kovu smrti pred vyše štvrťstoročím. Neveľmi komplikované, skôr úderné riffy, väčšinou rezké tempo od „umca-umca“ po náklepy, niekedy ťahavá, ponurejšia pasáž. Ucho z času na čas zachytí linku ako z 1. albumu ROOT, inokedy PLASTERY znejú až punkovo. Deathmetalovú hobľovačku z dávnych čias kapela tu a tam oživí sólom alebo melódiou.
Na úvod kariéry sa PLASTERY nepredstavujú ničím dych vyrážajúcim, potenciál na rozvíjanie však majú. Zaujme slušný, hoci jednodimenzionálny hlboký growl, hutný „domáci“ zvuk, ktorý staré časy ctí, ale našťastie nekopíruje, snaha spestriť tvorbu nejakými menej typickými nápadmi a aj tým, že v textoch (osem v angličtine, dva kratšie po slovensky) plných kostier, lebiek, mŕtvol a podobných rekvizít je cca toľko vážnosti ako v béčkových hororoch. Boduje aj pekne urobené CD-R. Martinskí BLOODCUT sa zatiaľ o pozíciu v domácom vintage OSDM potravnom reťazci triasť nemusia, ale o rok – dva môže byť kadečo inak.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.